Genetika

Genetická výbava každého jedince je složena z dědičné informace obou rodičů. Genová výbava obou rodičů se tedy mísí. Po deseti generacích lidé sdílejí jen nepatrný zlomek dědičné informace společného předka. Stopovat takovéto zlomky genetické výbavy u našich předků je tedy téměř nemožné.

Existují však přenosy genů, při kterých se informace rodičů nemísí. Takové přenosy z matek na dcery či z otců na syny lze použít pro sledování příbuzenských vztahů hluboko do historie. Pro tyto účely se používá DNA z chromozomu Y a DNA z mitochondrií:

DNA chromozomu Y
Chromozom Y se dědí pouze z otce na syna. V chromozomu Y je tedy uložena genetická informace předávaná v mužské linii.

Mitochondriální DNA (mtDNA)
V mitochondriích je uložena genetická informace předávaná v ženské linii. Na další pokolení je dědičná informace přenášena ve vajíčku matky.  Mezi  generacemi žen se  mění mtDNA jen málo a je tedy vhodná ke sledování vývoje etnik ve sledu až stovek generací.

Důležitým vodítkem při zjišťování jednotlivých linií jsou markery neboli spontánní mutace různých částí genomu. Markery od sebe odlišují různé skupiny lidské populace, přičemž je možné stanovit dobu, kdy ke konkrétní změně v genové výbavě došlo. Takto lze každého člověka zařadit do konkrétní větve lidského rodokmenu. U ženské rodové linie se sledují markery v mitochondriální DNA u mužů pak chromozom Y.
Chromozom Y předávaný v mužské posloupnosti obsahuje více genetického materiálu. V mitochondriální DNA zase probíhají mutace rychleji.

Čím více společných znaků (markerů) mají dva jedinci, tím bližší příbuzenské vztahy je spojují. Některé etnické skupiny nesou v dědičné informaci zcela jedinečné rysy. Platí to např. pro linii dědičných židovských kněží, tzv. koheny. U nich je již velice dobře popsána jejich vývojová historie hluboko do minulosti.

Migrační vlny

Zkoumání lidského genomu umožňuje sledovat cesty pravěkých i současných populací. Porovnáním genetických dat s archeologickými nálezy již byly určeny hlavní migrační vlny člověka v jednotlivých světadílech.

Adam

Mužským prapředkem dnes žijících lidí byl jeden jediný muž žijící asi před 50 až 70 tisíci lety ve východní Africe  Podobal se zřejmě dnešním jihoafrickým křovákům, kteří patří k nejstarší linii našeho rodokmenu. Existence východoafrického Adama neznamená, že byl tehdy jediným existujícím mužem, ale to, že se jeho potomci postupně rozšířili, zatímco přímí potomci ostatních mužů vymřeli.

Celá populace moderního člověka tedy žila ještě před sedmdesáti tisíci lety ve východní Africe.   

 

Eva

Ženským prapředkem byla žena žijící asi před 100 až 150 000 lety v Africe. Také v tomto případě přežili do dnešních dní pouze potomci této africké Evy, potomstvo ostatních žen zmizelo v propadlišti dějin.

Dnešní typ člověka (Homo sapiens) se vyvinul ve východní Africe asi před 100 až 150 000 lety. Zhruba před 40 000 lety opustila relativně malá skupina lidí africký kontinent a její potomci postupovali přes Blízký východ podél pobřeží dále do Asie a Austrálie. Tam dorazili asi před 35 000 lety. Od té doby se až do současnosti vystřídalo asi 2 000 generací. Během těchto generací vznikly veškeré rozdíly ve fyzickém vzhledu jednotlivých ras, odlišné kultury a jazyky.

Afrika je sice kolébkou lidstva, východiskem hlavních migračních proudů se však stala Střední Asie. Odsud se před 35 000 lety dostal člověk do Evropy. Před 20 000 lety osídlili lidé Sibiř a asi před 15 000 lety přešli na americký kontinent. Uvedené údaje jsou pouze přibližné a v současnosti probíhá několik projektů, které mají za cíl zpřesnit naše poznatky o migraci lidí.

U informací uložených v mtDNA rozeznáváme několik skupin podle etnické podobnosti zvaných haplogrupy. Haplogrupy umožňují sledovat historii ženské linie od prvého stěhování lidí z Afriky až k dnešním etnických skupinám. 

Úspěšná Helena, křehká Uršula, pomalá Tara Nejrozšířenějším, a tedy i „nejúspěšnějším“ evropským společenstvím je klan Helena, který je na základě údajů z Genomaku registrován u 42 procent naší populace. V Česku však dominují linie, které jsou častější spíše v Polsku nebo v evropské části Ruska, ačkoli nejstarší kořeny linie leží v jihozápadní Francii. Při troše fantazie lze vydedukovat, že se ženy na konci doby ledové nejprve rozšířily na východ, ale pak je imigrační vlny „vrátily“ do střední Evropy.
Genetikové také upozorňují na některé společné rysy zdraví příslušníků linie, i když v tomto ohledu nelze mluvit o diagnostice. Studie nicméně naznačují, že se „Heleny“ lépe zotavují po otravách krve a během infekčních onemocnění mívají v průměru vyšší tělesnou teplotu než nositelé jiných klanů.


Druhou pozici drží u nás Uršula s 18 procentním zastoupením. Jde o nejstarší evropský mateřský klan, jehož nositelé nějaký čas bojovali o Evropu s neandrtálci a nejspíš nakonec přispěli k jejich vymizení.
Uršula původně žila na (tehdy nepříjemně chladném) jihu Balkánu, v oblasti dnešního Řecka. Sykes ji romanticky nechal přijít na svět poblíž starověkých Delf, v bezejmenné jeskyni v pohoří Parnas. Mezi nositeli této linie lze nalézt vyšší počty lidí s rakovinou prostaty či ledvin. Dnes žijí Uršuly hlavně v Británii a Skandinávii.
 

Na třetím místě je u nás s 13 procenty Tara. Pocházela ze severní Itálie a některé současné studie naznačují, že potomci tohoto klanu jsou ohroženi vyšším rizikem srdečních vad, které v posledních letech stojí za náhlými úmrtími fotbalistů. Není vyloučeno, že nosičství tohoto klanu fakticky znemožňuje člověku stát se vrcholovým atletem.

Dlouhověká Jasmína, „Židovky“ Kateřina a N Statisticky významnější je u nás ještě klan Jasmína, identifikovaný u 10 procent populace.
Pochází z Blízkého východu a v počátcích to měl o něco jednodušší než ostatní pramatky. Dnes je rozprostřen všude podél cest, kterými dorazili první zemědělci do Evropy, tedy v Bulharsku, Rusku, Turecku, Rakousku, Německu i Británii. Jasmíny mají sklony k dlouhověkosti a je u nich výrazně nižší pravděpodobnost, že budou postiženy Parkinsonovou chorobou.

 

S 6 procenty je významná také Kateřina, kdysi žijící na jižním úpatí Alp a na severních březích Jaderského moře. Velmi četný je její výskyt v populaci aškenázských Židů a shodně s Jasmínou je imunní vůči Parkinsonově chorobě.

 

Čtyři procenta české populace zastupuje klan Velda, pocházející z oblasti Baskicka, kde lze i dnes nalézt vysoké počty jeho nositelů.

 

Blízkovýchodní Xenii máme jen u tří procent .

 

 Iris z oblasti někdejší Persie a také blízkovýchodní  klany Wa N, jejichž evropští nositelé se nalézají mezi populacemi aškenázských Židů. Klany C a D jsou již ryze asijské a nedosahují zde ani jednoho procenta. Známy jsou především mezi domorodým indiánským obyvatelstvem. Do Evropy byli první Indiáni zavlečeni již na začátku 16. století.
 

 

 

Zdroj: Internet

 

Projekt „Genetika a příjmení“                        

 

  Výsledky testů   Y-DNA  

                                                      Střední Čechy                    

 

           R1a           17/17   Pavel Vaniš  Skoupý            ( Václav Vaniš sedlák Skoupý )

           R1a shoda  16/17   Silvestr   Praha

           R1a shoda  16/17   Pavel Vaniš Žeml. Lhota       ( Václav Vaniš sedlák Skoupý )

           R1a shoda  16/17   Jindřich Vaniš Záběhlice       ( Václav Vaniš sedlák Skoupý )

           R1a shoda  15/17   Zdeněk Vaniš Křemenice     ( Václav Vaniš sedlák Skoupý )

 

           R1a shoda  15/17   Josef  Vaniš  Počepice          ( Tomáš Vaniš ( Šenkýř Počep.)
           R1a shoda  15/17   Václav Vaniš  Sedlec            ( Šimon Vaniš sedlák Skuhrov )

  Nositelé příjmení  Vaniš (Střední Čechy),mají původ od  Jana Vaniše nar. r.1350 potomka hedčanů.


            R1a shoda  15/17   Zvára           příjmení po svobodné matce

          R1a shoda  15/17   Zvára           příjmení po svobodné matce  

 

                                                        Střední  Čechy              

          R1b           17/17   Michal Vaniš   Hradec                      

          R1b shoda  15/17   nezjištěné příjmení   Podlažice rok 1400      

          R1b shoda  17/17   Michal Lobkowicz   Dolní Beřkovice

 

 

                                                       Východní Čechy                  

            R1a             17/17    Josef  Vaniš Holice            ( Václav Vaniš soused Holice)

           R1a  shoda   12/12    nezjištěné příjmení  České Chalupy   

           R1a  shoda   15/17    Radim Vaniš     Kladina                    

           R1a shoda    17/17    Miloslav Vaniš   Holice     ( Václav Vaniš soused Holice)                 

           R1a shoda    17/17    Miroslav   Vysoké Mýto    ( Matěj Vaniš Běstovice)

                                                       

                                                        Západní Čechy                      

           R1b           17/17   Václav Vaniš   Chocenice     ( Jan Vaniš sedlák Zhůř)

           R1b shoda   16/17    Josef K.příjm.po svob. matce z Předklášteří u Brna  (1890)

 

           R1b shoda  15/17   nezjištěné příjmení  Libochovice

           R1b shoda  14/17   nezjištěné příjmení  Toruň  rok 1473

                                                       

                                                         Ostatní

 

            I1a             17/17     Kamil   Chanovice                                

            I1a  shoda   16/17    Václav Vaniš   Újezd u Chánova                   

            I1a  shoda   17/17    Jaroslav Vaniš   Sušice                          

 

           I1a  shoda   12/17     nezjištěné příjmení   Brušperk  

           I1a  shoda   12/17     nezjištěné příjmení   Holešov

 

           E3b             17/17    Ladislav Vaniš   Čunkov                        

 

            G2             17/17    Pavel Vaniš Choustník  - Č. Krumlov